PROJEKTOVÝ DEN -  Práce na našich panelech

Vyhlásili jsme projektový den, během něhož jsme připravovali materiály potřebné pro tvorbu našich panelů.

Založili jsme e-mailovou adresu „Zmizeláčů“ (slanstizmizelisousede@seznam.cz) a stránky FACEBOOKU. Také se nám podařilo najít kontakt na dalšího „zmizelého souseda“…O koho jde, zatím neprozradíme!

Jsme na stopě…

                         Naše cesta pokračuje…

Vlastivědné muzeum ve Slaném

Podpořili jsme pietní akci Československé církve husitské, při které jsme si připomněli černý den v rodinném koncentračním táboře v Osvětimi - Birkenau. V noci ze dne 8. na 9. března 1944 zde bylo v plynové komoře usmrceno zhruba 5 000 mužů, žen a dětí (převážně z českých zemí), kteří byli do tábora deportováni v roce 1943.

Jednalo se o naši první přednášku pro slánskou veřejnost.

Dne 7.2. 2014 jsme obdrželi velmi milý dopis od paní učitelky Vodičkové z Lotouše, která dopisem reagovala na náš článek "Slánští Zmizelí sousedé" uveřejněný v měsíčníku Slánská radnice v lednu 2014. V dopise nám paní Vodičková popisuje svoje vzpomínky na několik židovských rodin ze Slánska.

Citace z dopisu paní Vodičkové:

..."Dovolte, abych přidala pár střípků vzpomínek.

Schwarzovi byli skvělí obchodníci - nejdříve byli U Kozmů, pak se zmohli a obchodovali ve velkém domě naproti Baťovi. Ti jediní neváhali opustit majetek a utéci, než Hitler zavřel hranice. Byla to početná rodina, měli několik synů. Stará paní zemřela po cestě na moři, ostatní se zachránili. Po válce se přihlásili o svůj majetek, ale  komunisté je odmítli s tím, že nebyli  v odboji - to je co!

Benešovi měli obchod s látkami, co teď stojí parkovací dům. Jejich dva synové, advokáti, zahynuli.

Na dnešním trhu měl řeznictví Arnošt Löwy. Jezdil po vesnicích kupovat dobytek. Jednou svezl moji tetu, ta mu říkala o obavách z fašistů a on pravil: Copak vy, ale my!

Komunita Židů existovala i ve Zlonicích - viz hřbitov Klobukách. Maminka vyprávěla, jak z Klobuk jel pohřební vůz a za ním šel pěšky syn, doprovázel zemřelou matku na slánský Židovský hřbitov.

Paní Libecajtová vyprávěla, že přežila "koncentrák", protože se stále hlásila na práci a natírala si vlasy uhlím s margarinem.

V ulici k lékárně měla paní Leknerová výčep lihovin.

Korcovi - zahynuly i jejich děti, viz . jména na pomníčku u domova důchodců - byli školníky na Komenském náměstí.

Fantovi - vrátila se paní se svobodnou dcerou. Při selekci nabídla paní starší dceři, že si vezme její dítě, ona odmítla a šla s ním raději do plynu.

Po "sametu" přijely dvě Židovky z Ameriky, šly do synagogy, mluvila s nimi paní Bechyňová, co bydlí tam ve Fričově ulici, třeba by věděla více." ...

Nedlouho po tomto milém setkání s paní Irenou Bicencovou se na nás obrátilo Židovské muzeum v Praze
s nabídkou, která se nedá odmítnout. Naše škola byla vybrána, aby na mezinárodní konferenci v Terezíně 
prezentovala projekt pražského židovského muzea "Zmizelí sousedé". Tato nabídka se pro naši školu stala opravdu velkou poctou  a zároveň výzvou. 22.11. 2013  se vydala skupinka našich žáků do Památníku
Terezín, kde na semináři "Holokaust ve vzdělávání", určeném pro vyučující dějepisu, odprezentovala projekt "Slánští Zmizelí sousedé". Vedle naší prezentace mohli účastníci vyslechnout zajímavé příspěvky z Polska,
Německa,Slovenska, Izraele či Nizozemska. Děti si také mohly prohlédnout expozice Památníku Terezín a besedovat s ostatními účastníky semináře. Celá konference se pro nás stala nejen velmi silným zážitkem, ale především obrovskou motivací pro naši další práci.

A právě zde začíná naše další pátrání.... 

Zároveň děkujeme žákům 7. ročníků za reprezentaci naší školy a za zcela  profesionální výkon!

Poděkování si zaslouží: Zuzana Sailerová, Markéta Dvořáková, Michael Džindžichašvili,

Jana Hokovská, Aneta Chrastilová, Nikola Dolejšová a Karolína Vondráčková

Poslední setkání s pamětníky proběhlo v říjnu loňského roku. Paní Irena Bicencová, které tímto také srdečně
děkujeme, nás přivedla na stopu rodiny Schwarzů, Fantů a Lewitů.

A právě díky ní se nám možná otevírá nová cesta...

V srpnu 2013 jsme  "objevili" další dvě židovské rodiny, které  na Slánsku
hledaly útočiště v době války. Díky výpovědi pana Jaroslava Ulricha z
Pozdně jsme se dostali na stopu Berty Löwyové a Zikmunda Hellera, kteří  však nedokázali "utéci" svému krutému osudu...

Panu Ulrichovi mnohokrát děkujeme za spolupráci!

Měli jsme velkou radost, když se nám v dubnu roku 2013 podařilo
zorganizovat 2. setkání žáků  s pamětníky. Tentokrát byl vzácným hostem
pan Jiří Libecajt, který nám vyprávěl také jeden téměř zapomenutý
příběh. Příběh své tety Anny Libecajtové...

Setkání bylo velmi zajímavé a všichni žáci, kteří se besedy zúčastnili, poslouchali se zatajeným dechem...

O to více nás zasáhla zpráva o úmrtí pana Libecajta... velmi krátce po našem setkání...

Paní Bartoňové se podařilo vypátrat pana Josefa Čermáka, velmi dobrého kamaráda Vladimíra Beneše z dětství, o kterém se nám ve svém dopise zmiňovala Vladimírova spolužačka - paní Novotná z Plzně: "Kamarádil se s chlapcem ze Skůr, křesťanem. Ten hoch utrpěl úraz, když ho při sáňkování kopl kůň do obličeje. Měl z toho trochu znetvořená ústa, což mělo za následek, že se povahově změnil, ale Vladimír se s ním kamarádit nepřestal.“

Josef Rudolf Čeněk Čermák (*  15. listopadu 1924, Skůry ) je významný představitel československého exilu, právník, básník, publicista a historik.

Navštěvoval gymnázium ve Slaném a Po jeho absolvování v roce 1943 byl totálně nasazen v Poldi Kladno. Během pohřbu bývalého prezidenta Edvarda Beneše v roce 1948 byl nakrátko zatčen a po svém propuštění emigroval do Bavorska. Od roku 1949 žije v Kanadě, kde se zanedlouho po svém příchodu intenzivně zapojil do krajanského života.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Rudolf_%C4%8Cen%C4%9Bk_%C4%8Cerm%C3%A1k

Chcete-li se dovědět, jak popisuje Josef Čermák přátelství s Vladimírem, čtěte Druhý příběh – Žlutá Davidova hvězda Petra Beneše na stránce Rodina Benešova .

Marta Kohornová, jejíž katalogový list jsme nalezli v kladenském archivu, studovala na slánském gymnáziu v letech 1938 – 1939. Celá její rodina bydlela ve Kvíčku v domě č. 112 u JUDr. Poperra. Chcete-li se znát příběh Marty Kohornové, čtete dále v sekci Rodina Kohornova.

V našem pátrání nám velmi pomáhá paní Štěpánka Bartoňová z Plzně, která nám také zprostředkovala veškeré dokumenty, fotografie a informace o rodině Winternitzů.

Tímto jí velice děkujeme za pomoc při hledání a pátrání po osudech Slánských zmizelých sousedů.

Koncem roku 2010 se žáci 3. ZŠ Slaný zapojili do mezinárodního projektu „Krokus“, aby si připomněli jeden a půl milionu židovských dětí, které byly během 2. světové války zavražděny. Problematiku ŠOA mají před školou připomínat žluté krokusy, které jsme symbolicky vysadili ve tvaru dvou židovských hvězd.

Abychom žákům podrobněji přiblížili problematiku židovství a holocaustu, vyhlásili jsme ve školním roce 2011/2012 projektový den s názvem „Květiny obětem“. Součástí našeho projektu se stala i putovní výstava panelů Vzdělávacího a kulturního centra Židovského muzea v Praze - Zmizelí sousedé. Sada těchto panelů vznikala na základě pátrání žáků základních a středních škol v některých obcích a městech v Čechách a na Moravě. Tato výstava se pro nás stala výzvou a inspirací k tomu, abychom i my začali pátrat po minulosti slánských Židů. Tak vznikl rozsáhlý projekt 3. ZŠ Slaný - Slánští Zmizelí sousedé.

Naše pátrání nebylo zpočátku právě  jednoduché. Veškeré informace jsme nejprve čerpali z dostupných publikací, knih, ročenek, sborníků a webových stránek. Významný zlom v našem pátrání nastal v březnu roku 2012, kdy jsme navštívili Státní okresní archiv v Kladně, abychom prostudovali  třídní výkazy slánských škol. Našli jsme třídní výkazy  Státního československého reálného gymnasia ve Slaném z let 1936 -1939 a v nich jména Vladimíra Beneše, Josefa Beneše, Marty Kohornové, Otty Frankenbuše, Josefa Winternitze a Luďka Ecksteina, která se stala vodítkem našeho dalšího pátrání. Podařilo se nám také navázat spolupráci s panem Stanislavem Bayerem. Od něj jsme získali cenné informace o rodině Popperů. Pan Hugo Popper se narodil roku 1974 ve Slaném. Před deportací  do Terezína  (v roce 1942) žil se svou ženou Eliškou a synem Egonem ve Slaném v Soukenické ulici. Válku přežila pouze dcera Běla, provdaná za zubaře MUDr. Šimka. V červenci 2012 jsme získali od pana Pavla Pešaty ze Slaného informace o židovské rodině Langweilů. Nejmladší syn rodiny Langweilů, Richard Langweil, žil ve Slaném, kde řídil roku 1900 veškerou veřejnou činnost. V roce 1901 však odešel do Vídně a později do Berlína. Na podzim roku 2012 jsme obdrželi nečekaný, ale nádherný dopis od paní Olgy Novotné, rodačky ze Slaného, která žije již 60 let v Brně. Paní Novotná reagovala na naši výzvu v Slánských listech a v dopise nám popsala své dětství a vzpomínky na  Vladimíra Beneše z dob, kdy spolu studovali na gymnáziu ve Slaném. Rodina Benešova bydlela před válkou ve Slaném ve Wilsonově ulici. Otec Vladimíra obchodoval se starým železem v provozovně blízko vlakového nádraží. Roku 1942 byla celá rodina Benešova deportována do Terezína a následně do Osvětimi. Z rodiny údajně přežila pouze Vladimírova maminka, paní Marta. Neunesla však tragédii své rodiny a osamění a otrávila se plynem. Od pana Jaroslava Ulricha z Pozdně jsme získali zcela nové informace o panu Emanuelu Neumannovi. Pan Emanuel Neumann pocházel z Pozdně, kde také  žil a vedl obchod. V roce 1942 nastoupil do transportu do Terezína a posléze do Izbici, kde patrně  zahynul. Ještě před svým transportem se stihl se svou ženou Žofií rozvést, aby  zachránil ji i  své dva syny. Počátkem letošního roku nás zkontaktovala paní Šárka Bartoňová z Plzně. Babička paní Bartoňové byla schovanka a blízká přítelkyně rodiny Winternitzů, která ve 30. letech žila ve Slaném v Hemerkově statku. Osud této rodiny byl rovněž tragický. Všichni členové rodiny Winternitzů byli roku 1942 odvezeni do Terezína a ještě téhož roku do Treblinky, nikdo nepřežil.

Smutné příběhy, které jsme vypátrali, nás velmi silně zasáhly. Proto jsme se rozhodli zprostředkovat tyto příběhy i našim žákům, aby i oni měli jedinečnou možnost podrobněji poznat osudy slánských židovských rodin přímo z vyprávění pamětníků. Naplánovali jsme tedy naše společné setkání, které proběhlo 19.3. 2013 ve školním klubu Bungr. Myslíme si, že právě toto setkání bylo zatím nejsilnějším zážitkem celého projektu, nejen pro učitele a všechny pamětníky, ale také pro děti. To, co bylo vidět v jejich očích, je nepopsatelné… Dotkli jsme se „něčeho“ opravdu vzácného – dojemných lidských příběhů, kterým jsme toho dne nedovolili, aby upadly v zapomnění… DĚKUJEME!

 PS: Stále pokračujeme v pátrání po těchto slánských dětech:

Marta Kohornová, Vladimír Beneš, Josef Beneš, Otto Frankenbuš, Josef Winternitz, Zdeněk Eckstein, Edita Buchführerová,  Otto Lažanský, Hermína Šťastná, Lydia Rosenbaumová, Heinz Spiegel, Bedřich Korec, Jiří Korec, Zikmund Feffermann, Bedřich Glück, Jindřich Šťastný, Erick Stockhammer,  dále  také po rodině pana Fanty.

Za každou informaci budeme opravdu vděčni!