Rodina Libecajtova

Anna Libecajtová 

Anna Libecajtová roz. Steinerová se narodila v roce 1907/8. Rodina Steinerů bydlela v Dražkovické ulici. Anna měla bratra a dvě sestry. Maminka Anny se jmenovala Alžběta Steinerová. V roce 1924 se Anna provdala za Aloise Libecajta. Před válkou měli pronajatý hotel Grand ve Slaném a hotel ve Šternberku. V roce 1926 se jim narodila dcera Milena. Když přišla válka, odmítl se s ní manžel, který nebyl židovského původu, rozvést. Do transportu šli tedy společně v roce 1944.  Dcera Milena, které bylo tehdy již 18 let, do transportů nenastoupila. Anna i Alois byli převezeni do Terezína. Alois byl následně převezen dalším transportem do Osvětimi. Anna Libecajtová  se v Terezíně dočkala konce války, stejně jako její matka, Alžběta Steinerová. Alois Libecajt, který byl převezen do Osvětimi, měl velké štěstí. Při útoku Rusů na koncentrační tábor se mu podařilo z tábora uprchnout. Utíkal společně s hercem Oldřichem Novým.  Podařilo se mu uprchnout až do Slaného, kde ho až do konce války schovávali přátelé a příbuzní. Po válce se přestěhovali do Prahy, kde provozovali hotel a později také restauraci na Letné.

Anna zemřela v roce 1963 nebo v 1964. Její dcera Milena navštěvovala nejprve obecnou školu ve Slaném, pak dívčí měšťanskou školu na Hájích. Později se provdala za pana Novotného, v současné době žije v Praze. Má dceru a syna.

"Andula byla krásná ženská, zpívala v Daliboru. Měla nádherný, nádherný soprán. Že Andula byla Židovka, o tom všichni věděli, ona chodila i do synagogy. Ale Andula byla mezi lidmi strašně oblíbená. Měla tmavé krátké vlasy, prostě krásná ženská. Strejda  Alois  měl velké problémy, když řekl, že se s ní nerozvede. A to se táhlo až do roku 1944, do března. Tetu nakonec odvezli do Terezína a strejdu do Osvětimi. V Terezíně se teta setkala se dvěma sestřenicemi, které se však z koncentračního tábora nevrátily. Stará paní Alžběta i Anna se z koncentračního tábora vrátily. Teta tam byla od srpna 1944 do 1945. Za tu dobu se zhubla o 16 kilo.  Když byl Lojzík v Osvětimi, tak někdy v únoru přepadli Rusové  koncentrační tábor. A pár vězňů uteklo. Mezi nimi i Lojzík, spolu  s ním utíkal i herec Oldřich Nový, dohromady jich uteklo 5.  Pamatuji se, jak strýček vyprávěl, že se Oldřich hodně bál, vždycky ho přemlouvali, aby šel dál, on ale nechtěl vůbec vylézt, museli ho vždycky přemluvit. Tu skupinku vedl pan Robert, byl skaut a znal dobře přírodu, a to jim hodně pomohlo. Toulali se, toulali, až se koncem března  dostali zpátky do Čech.  Lojzík se ukrýval ve Slaném u známých až do konce války. Oldřich Nový v Praze. To víte... to bych nikomu nepřál zažít. Nerad si na to vzpomínám. Těch lidí, co já jsem znal, co byli Židi! Ale skoro nikdo z nich se nevrátil.....Vy už nevíte, co se tenkrát  dálo." 

Jiří Libecajt

Foto: Na fotografii je pan Jiří Libecajt.

"Na Aloise Libecajta" si velmi dobře pamatuji. Jezdil k nám do Pozdně  a do Jedomělic na sokolské šibřinky. Pamatuji si, že většina nosila kravaty, on měl vždy motýlka."

Jaroslav Ulrich

"Paní Libecajtová mi vyprávěla, že přežila "koncentrák", protože se stále hlásila na práci a natírala si vlasy uhlím s margarinem."  Vzpomíná p. učitelka Vodičková z Lotouše.

Foto: Fotografie z rodinného alba pana Jiřího Libecajta. Na fotografii je Anna Libecajtová (1. zleva nahoře).