Po stopách Židů ve Slaném
Náš projekt byl doplněn velmi zajímavým programem Infocentra Slaný, který byl určen pro žáky 2. stupně. Zúčastnili jsme se prohlídky města na téma „Židé a židovské památky ve Slaném“. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavých informací o osudech Židů ve Slaném. Prohlídka města byla doplněna výukovým programem v městské knihovně, kde jsme se pokoušeli vyhledat veškeré informace k již zmíněnému tématu. Z celého dne jsme měli za úkol zpracovat reportáž. Jednu z nejlepších přikládáme:
Reportáž
S paní průvodkyní jsme se setkali před městskou knihovnou. Už na první pohled působila velmi otevřeně a byla připravena vyprávět. S tím ovšem musela počkat až na naši první zastávku – synagogu. Ta nebyla od našeho dosavadního stanoviště příliš vzdálená. Našli jsme ji doslova za rohem. Naše průvodkyně zaujala místo zády k synagoze a my jsme se seskupili kolem ní. Následoval dlouhý výklad o Židech, o tom jak žijí, čím se liší od „normálních lidí“, jak to s nimi bylo za 2. světové války a jak to s nimi je nyní. Rovněž o synagoze jsme se dozvěděli mnoho informací, vždyť kvůli ní jsme tady byli…Například nám bylo sděleno, že do správné synagogy se má sestupovat po schodech – ovšem to u té slánské neplatí. Ne, že by byla výjimkou, pouze se do ní takto nesestupuje…Mě osobně nejvíce šokovala informace, že je v ní v současné době sídlo policie.
Když byly zodpovězeny všechny dotazy, pokračovali jsme dál. Tentokrát na židovský hřbitov. Cesta nás vedla podél křesťanských hřbitovů, pak vybočovala ze silnice a utíkala dolů ze svahu po zarostlé pěšince. Dole nás dovedla až k zamčeným dveřím hřbitova. Odemkli jsme a vstoupili. Hřbitov byl poměrně malý. Vedl do kopce a za řadou hrobů opět z kopce. Procházeli jsme mezi hroby a mohylami. Některé se zcela ztrácely v porostu, ať už v trávě, či v tmavě zelené popínavé rostlině -břečťanu. I zde nám byl poskytnut výklad, především se týkal zde pohřbených lidí. Ne všichni ho však slyšeli, protože je lákalo jít napřed a zkoumat hřbitov o samotě. A když jsme se dost vynadívali, vydali jsme se zpět.
Markéta Malcová, 8.A
