Rodina Fantova

 

Richard Fanta se narodil 17.9. 1877 v Třebízi. Jeho otec se jmenoval Sigmund Fanta. Narodil  se 22.3. 1844  v Hořešovičkách  a zemřel 26.1. 1934 v Klobukách. Matka Richarda se jmenovala Franciska Becková a narodila se 19.11.1853 v Přelíci. Rodiče Richarda žili nejprve v Třebízi a později v Klobukách, kde také zemřeli.

Richard Fanta se oženil s Irmou Valickou, která pocházela ze Slavičína. Společně se usadili  ve Slaném, kde vlastnili krásnou vilu a mlýn, dnes Fantův mlýn.

 

Foto: Fantův mlýn v Ouvalově ulici

Zdroj: https://www.google.cz/maps/search/fant%C5%AFv+ml%C3%BDn+slan%C3%BD/@50.224202,14.082543,3a,75y,110.3h,90t/data=!3m4!1e1!3m2!1s1EcOc1gDm1x4yz113OyQEA!2e0

8.7. 1920 se jim narodila prvorozená dcera Věra a o dva roky později  (22.5. 1922) přišla na svět druhá dcera  - Eva.

Věra se před válkou provdala  za MUDr. Valtra Freunda, který se narodil 14.7. 1912 v Olomouci.  Valter Freund získal doktorát medicíny 19.6.1937 na německé univerzitě v Praze. Právě v Praze se patrně seznámil s Věrou.

Až do svého transportu žili v Holicích u Olomouce. V Holicích bydlel také bratr Valtra – Lothar David Freund se svou manželkou Trudou Freundovou. Olomouc měla v té době velmi silnou židovskou základu. V roce 1921 tvořili Židé 38,1% všech obyvatel Olomouce. (Od roku 1974  jsou Holice jednou z městských čtvrtí Olomouce).

 

Transport do Terezína

První z rodiny odjeli do Terezína 26.2. 1942 (transportem Z z Kladna)  Irma a Richard Fantovi s mladší dcerou Evou. 

O pět měsíců později  -8.7. 1942  za nimi dorazily transportem AAo (z Olomouce do Terezína) obě rodiny Freundů. V Terezíně Věra otěhotněla a dne  10.2. 1944  se jí narodila dcera Hana. 

 

Transport do Osvětimi

Na podzim roku 1944 byly rodiny Fantů a Freundů převezeny různými  transporty do Osvětimi.

Jako první byl spolu s dalšími mladými muži převezen Valtr, a to  28.9.1944 transportem Ek do Osvětimi. O necelý měsíc později byly do Osvětimi dne 23.10.1944 odvezeny  transportem Et sestry -Eva a Věra s miminkem.  Tímto transportem jeli také Lothar Freund (bratr Valtra Freunda) se svou těhotnou ženou Ruth (Truda), které se zatím dařilo těhotenství skrývat.

Irma Fantová dorazila do Osvětimi společně se svým manželem Richardem  až v dalším transportu dne 28.10. 1944 - transport Ev.

 

Foto: Lothar David Freund  (zemřel 1985)

Zdroj: http://www.geni.com/people/Lothar-Freund/6000000019174834120

 

Svědectví o transportu Et:

Dobytčí vagony, ve kterých odjížděli  z Terezína, byly zcela přeplněné. Transport trval 32 hodin. Mezi lidmi se válely batohy a ostatní zavazadla. V jednom vagonu měli cestující k  dispozici pouze  jedno vědro s vodou a jedno vědro na vykonání potřeby. Nikdo netušil, kam vlak směřuje.

Vlak přijel do Auschwitz  kolem 22. hodiny dne 25.10. 1944. Lidé byli hned po příjezdu vyhnáni ven před vagóny vojáky SS se psy. Hlídka neustále křičela: „Schnell! Schnell!“ a bila  věžně bičem. Všude vládla panika a strach, lidé plakali. Esesáci vytvořili uličku a začali vězně rozdělovat do různých skupin. Na práci bylo vybráno pouze 51 mužů a kolem 200 mladých žen, celkem tedy 251 lidí, kteří přijeli v prvním transportu. Zbytek z nich šel bezprostředně po vstupní selekci  do plynových komor. V plynové komoře zemřela také  Věra  Fantová s malou Haničkou.

 

3 dny hrůzy v Osvětimi

Malá skupinka žen (mezi nimi byla i Eva Fantová a její těhotná švagrová  - Truda) pochodovala po příjezdu do tábora cestou, která byla  po obou stranách lemována   ostnatými dráty s elektrickým proudem. Jakmile došly k velké kamenné budově, spatřily dozorce  a  dále muže a ženy v pruhových mundúrech, kteří je tlačili dovnitř budovy.  Ženy se musely svléknout. Před budovou zůstaly  stát zcela nahé. Všichni přihlíželi, včetně Dr.  Mengeleho, který ukazoval rukama, na kterou stranu se  má kdo postavit.  Pak vstoupily do místnosti, všude na podlaze ležely vlasy. Sedly si na stolice a strojkem jim byly ostříhány vlasy dohola. V další místnosti stálo  umyvadlo s mýdlovou vodou, kde se umyly. Následně jim bylo vytetováno číslo. Pak dlouhé hodiny stály a čekaly na příchod dozorkyně, která je odvedla do další místnosti se stoly, na které musely odložit náušnice a prsteny. Další, co nové vězeňkyně čekalo, byla sprcha. Poté musely stát nahé a mokré v průvanu,  dokud jim nebylo přiděleno oblečení – dřevěné boty, ponožky, šátek a kus hadru přešitého na letní šaty (některé z nich vyfasovaly  jen jednu ponožku). Když se oblékly, musely stát unavené a prochladlé  až  do ranních hodin. Brzy ráno  pochodovaly ženy a dívky v dřevácích  do tábora,  všude kolem stály jen „baráky“ a kulometné věže. Když dorazily do  svého  bloku, uvnitř místnosti  stály  třípodlažní palandy, které pro ně musely uvolnit předchozí vězenkyně. Během této doby byly několikrát svolávány na nástup a prezenci a zpět – stále dokola. Ráno ve 4 hodiny byl opět nástup, a poté ženy dostaly trochu kávy (spíše obarvená voda, jež se nadala pít). Opětovně  následoval nástup a prezence a pochod 214 vězenkyň směrem k bráně. Odtud byly bohužel navráceny zpět do svých provizorních budov. Další ráno (27.10.) probíhala poslední  selekce (ženy byly znovu vysvlečeny). Výběr prováděl Dr. Mengele. Z původních 214, zůstalo 200 dívek a žen určených k transportu do pracovního tábora. (Řada dívek a žen se zachránila od smrti tím, že uvedla jiné datum narození, protože byly vybírány  jen dívky a  ženy ve věku od 17 do 32 let.)  Ještě před odjezdem stály ženy dvě hodiny nahé venku, jen v ponožkách. Čekala je další sprcha a zase dlouhé – šestihodinové  čekání venku v dešti a ve sněhu jen v kabátech. Nakonec (dne 27.10.) odjelo 200 dívek a žen do pracovního tábora Flossenbürg - Oederan v Sasku (mezi nimi byla i Eva a její švagrová Truda, které se stále dařilo skrývat své těhotenství).

 

Život v Oederanu

Před nástupem do vlaku dostaly ženy kousek chleba, salámu a  margarin. Vlak projížděl Drážďany jako před pár dny do Osvětimi, pouze  opačným směrem. Vlak dojel do Oederanu dne 30.10. 1944 (Oederan byl pobočný tábor Flossenbürg. Ve Flossenbürg probíhala veškerá administrativa a vězňům zde bylo přidělováno osobní číslo. Ze dne 30.10. 1944 je dochován také poslední záznam o Evě Fantové, který byl vystaven právě ve Flossenbürg. Nacházela se  zde továrna, původně na  výrobu nití - pojmenovaná po Erwinu Kabin. Na podzim 1944  byla zkonfiskována a přestavena pro potřeby armády SS).

Jakmile ženy vystoupily z vlaku, zamířily k zadní části továrny, kde byly ubytovny v místnosti s dřevěnými třípatrovými palandami. (Tato část budovy se původně využívala na barvení nití.) Mezi postelemi byl jen velmi malý prostor. První tři týdny od příjezdu  nemusely ženy pracovat. To  jim pomohlo zotavit se z duševní a fyzické únavy. Později byly vězenkyně přidělovány do různých pracovních skupin. Ve dne některé pracovaly venku, kde ručně míchaly cement a nakládaly jej  na nákladní auta, jiné kopaly zákopy pro instalaci vodovodního potrubí. V noci řada z nich pracovala v muničním skladu, kde zasunovaly projektily do 2 cm výbušných střel.  Některé ženy měly dokonce privilegium uklízet v pokojích německých dozorčích. V Oederanu byl nesrovnatelně mírnější režim než v Osvětimi. Jídlo v jídelně pro vězeňkyně se údajně příliš nelišilo od toho, co dostávaly členky strážního oddílu SS. Vše bylo pravděpodobně způsobeno celkovým nedostatkem potravin,  hlavně na konci války.

Velmi smutný osud potkal tři ženy, které byly ve velmi vysokém stupni těhotenství. Dvě z nich pocházely z Československa (mezi ně patřila i švagrová Evy Fantové - Truda Freundová).  Jelikož již nemohly dál své těhotenství skrývat, a protože nestačily velkému pracovnímu tempu, byly dne 12.3. 1945  transportovány do Bergen – Belsenu. Všechny tři  zde porodily, ale děti záhy zemřely. Truda dokonce zemřela i s dítětem při porodu. Přežila pouze jediná žena – Charlotta Swenkowá z Prahy.

Dne 13.4. se ženy dozvěděly o pravděpodobné evakuaci tábora. Celou noc očekávaly, co se bude dít. Vesnicí se ozývaly zvuky dělostřeleckých vojsk Rudé armády.

Přesto ještě dne 14.4.  nastoupily do směny v továrně. Vlak byl připraven k odjezdu až odpoledne  v 15.00 hodin. Ženy a dívky seděly na batožinách  v otevřených  vagonech na uhlí. Po celou dobu cesty nedostaly žádné jídlo ani vodu. Žádná z nich nevěděla, kam vlak míří. První neplánovaná zastávka proběhla  ve stanici Aussing- Ústí nad Labem, kde vagony kvůli náletům stály dva dny. Další zastávka byla poblíž Litoměřic, kde stál vlak další  tři dny. Později se k vlaku připojil vlak SS a  celá souprava jela několikrát  z Litoměřic směrem Ústí nad Labem a zpět. Po celou dobu ženy nedostaly žádné jídlo, byly ve velmi špatném stavu a zesláblé. Po dalších 36 hodinách byl vlak poslán  směrem - Litoměřice - Praha Pankrác, odkud se  znovu  vrátil do Litoměřic. Až pak mohly ženy  konečně vystoupit. Z Litoměřic se, zcela vyčerpané a ve velmi zuboženém  stavu,  plahočily směrem k Malé pevnosti v Terezíně. V sobotu dne 21.4. 1945 konečně dorazily do terezínského ghetta.  O den dříve přijel do Terezína transport, ve kterém bylo jen několik žen, které byly také odvlečeny z Terezína.

 

Eva válku přežila.

 

Věra, Hana a Richard Fantovi se z Osvětimi nikdy nevrátili.  Zemřeli v plynové komoře -  patrně hned po příjezdu do Osvětimi po vstupní selekci.

 

Valter Freund  byl pravděpodobně z Osvětimi převezen do Dachau, kde také v květnu 1945 zemřel.

Z rodiny Dr. Valtra Freunda přežila jeho matka Julie a bratr Lothar, který zemřel 1985 v Bonnu.

Truda, manželka Lothara, i její dítě zemřely v Bergen- Belsenu.

 

Irma měla po příjezdu do Osvětimi velké štěstí. Během vstupní selekce nebyla  zařazena mezi ty, kteří  měli zemřít v plynových komorách. Byla patrně vybrána  do pracovní skupiny, což jí zachránilo život. (S největší pravděpodobností nahlásila jiné datum narození).

Irma válku přežila.

 

Eva a Irma Fantovy žily po válce ve Slaném. Po roce 1948 se však  rozhodly k odchodu z Čech. Irma  odešla v roce 1949  do Kanady.  Roku 1949 odcestovala z přístavu Southampton, England lodí Aquitania – linka Cunard White Star Limited  do Halifaxu v Kanadě. Zde také v roce 1973 zemřela.

 

V současné době se s rodinou Fantů snažíme navázat kontakt.

 

Foto: Riverside Cemetery, Etobicoke, Toronto Municipality, Ontario, Canada

Zdroj: http://www.findagrave.com/cgi-bin/fg.cgi?page=gr&GRid=117155007

 

Eva žije v cizině  patrně i nadále. V současné době se s ní snažíme navázat kontakt.

Z rodiny Dr. Freunda přežila jeho matka Julie a bratr Lothar, který zemřel 1985 v Bonnu.

 

Irma Fantová *12.12.1896  - Z (26.02.1942 Kladno -> Terezín) - Ev (28.10.1944 Terezín -> Osvětim)

Richard Fanta *17.9. 1877  - Z (26.02.1942 Kladno -> Terezín) - Ev (28.10.1944 Terezín -> Osvětim)

Eva Fantová * 23.5.1922 - Z (26.02.1942 Kladno -> Terezín) - Et (23.10.1944 Terezín -> Osvětim)

Walter Freund *14.7. 1912 – AAo (8.7.1942 Olomouc -> Terezín)  -> Ek (28.9.1944 Terezín -> Osvětim)

Věra Freundová (roz. Fantová) * 8.7. 1920 AAo (8.7.1942 Olomouc -> Terezín)  Et (23.10.1944 Terezín -> Osvětim)

 

Zdroje:

http://www.findagrave.com/cgi-bin/fg.cgi?page=gr&GRid=117155007

http://www.oederan.de/fileadmin/PDF/Stadt_Oederan/Amtsblatt/2004/oktober_04.pdf

http://www.pametnaroda.cz/story/krouska-helena-1921-1406

http://www.rijo.homepage.t-online.de/pdf/EN_NU_JU_neuberger_erna.pdf

http://www.findagrave.com/cgi-bin/fg.cgi?page=gr&GRid=117155007

www.geni.com

https://www.google.cz/maps/search/fant%C5%AFv+ml%C3%BDn+slan%C3%BD/@50.224202,14.082543,3a,75y,110.3h,90t/data=!3m4!1e1!3m2!1s1EcOc1gDm1x4yz113OyQEA!2e0