Rodina Benešova
Vladimír Beneš se narodil 5.4. 1924 ve Slaném. Jeho matka se jmenovala Marta Benešová, narozená 29.4.1901, a jeho otec Artur Beneš , narozen 23.9.1891, žili před válkou ve Slaném. Otec obchodoval se starým železem v provozovně ve Wilsonově ulici blízko vlakového nádraží a matka Vladimíra tento obchod vedla. Rodina bydlela v krásném domě ve Wilsonově ulici č.689. Vladimír Beneš měl mladšího bratra Josefa, který se narodil 27.11. 1927. Vladimír Beneš studoval ve Slaném na reálném gymnáziu.
Ze vzpomínek paní Olgy Novotné:
"Až do kvarty byl mým spolužákem židovský chlapec Vladimír Beneš, tedy do roku 1939. Rodina bydlela ve Wilsonově ulici blízko nádraží, my jsme bydleli v posledním domě vpravo u nádraží, takže jsme si společně hráli, sáňkovali, půjčovali si knížky. Oba jsme se zajímali o angličtinu, Vláďa měl anglické knížky, půjčil mně pohádku o kouzelném stromku. Celou jsem si ji opsala. Také jsme si ve třídě posílali psaníčka s anglickými slovíčky. Jeho maminka vedla obchod se starým železem v ohradě, který je u nádraží ještě dnes. Otec měl zastoupení aut, myslím, že se to jmenovalo Auto Praga. Měl ještě mladšího bratra, který byl blonďáček. Jako dítě se Vláďa opařil mlékem a jeho matka mu dala svoji kůži, operace se tehdy provedla v Anglii, na čele mu zůstala stopa po tomto zákroku. Vladimír byl tmavovlasý s vlasy sčesanými do patky, na čele měl tu jizvu. Byl nezdravě silný, proto nechodil do tělocviku. Myslím, že tím byl trochu hendikepován, ale spolužáci se mu nesmáli. Už jako primán nosil dlouhé kalhoty, zatímco ostatní mnozí kluci měli řádkové punčochy s podvazky v krátkých kalhotách. Kamarádil se s chlapcem ze Skůr, křesťanem. Ten hoch utrpěl úraz, když ho při sáňkování kopl kůň do obličeje. Měl z toho trochu znetvořená ústa, což mělo za následek, že se povahově změnil, ale Vladimír se s ním kamarádit nepřestal.“
..."Dost mne překvapila informace o neprospěchu Vladimíra. Byl trochu pomalejší, jistě nijak nevynikal, a také si nevzpomínám, že by byl neukázněný. Studium musel jednoznačně ukončit z rasových důvodů. Byla to doba, kdy židovskému obyvatelstvu byla odebírána veškerá občanská práva. Já sama jsem zažila na táboře v Bechyni, kdy přišel v polovině léta rozkaz, že musela všechna židovská děvčata tábor opustit. Taková byla doba. K židovství Vladimíra jsme nepociťovali žádný odstup, nijak se nelišil, jen snad tím, že s námi nechodil do náboženství. Vláďa jistě chodil s rodiči do synagogy a zachovával jejich zvyky. Jednou jsem se z nějaké hádky s ním cítila ublížená a řekla jsem, že to povím jeho mamince (pí. Marta byla velice mateřská a měla mne docela ráda) a on odpověděl, že ho maminka nikdy netrestá. To mne tenkrát velice udivilo, ale později jsem si to asi vyložila jejich vírou. Je pravda, že židovská komunita žila spíše mezi sebou a moc se nepřátelila, ale žili jsme vedle sebe bez problémů".
Dne 24.10. 1942 odjela transportem Ca celá rodina Benešova z Prahy do Terezína. Dne 18.12.1943 byli všichni tři převezeni transportem Ds do Osvětimi. (Lidé z transportu Ds z Terezína do Osvětimi byly zařazeni do historicky známého tzv. Terezínského rodinného tábora. (https://www.kosmas.cz/knihy/175165/cekani-na-smrt/). Zde se Vladimír setkal s kamarádem z rodného města, Luďkem Ecksteinem (Eliášem), z jehož výpovědi se dozvídáme, že Vladimír byl v té době již ve velmi špatném zdravotním stavu. Z Osvětimi byl Vladimír převezen do Sachsenhausenu. Poslední zpráva o něm je z dubna 1945, kdy byl tábor osvobozen sovětskou armádou. Podle jedné verze se dočkal osvobození tábora a vydal se se skupinkou spoluvězňů směrem za frontu (vězni, kteří nebyli schopni chůze, zůstali v táboře). Během této cesty pravděpodobně zemřel. Podle jiné verze zemřel v táboře na tyfus.
Z výpovědi paní Olgy Novotné:
"...byl v táboře Sachsenhausenu ještě koncem dubna 1945, v nemocničním baráku, kdy tábor byl již obsazen sovětskou armádou. Nacisté se však ještě pokusili o výpad jeho směrem a Sověti nevěděli, zda tábor udrží, a proto vyzvali všechny vězně schopné chůze, aby odešli za frontu. Pan Eliáš také ve svém dopise uvádí, že do této doby s ním byl ještě i jeho bratr Zdeněk, ale protože nemohl chodit, musel v táboře zůstat. Mnozí zůstali, ale Vláďa odešel a od té doby ho už nikdo nespatřil. Němci nakonec tábor nedobyli. To je informace od přímého účastníka. Jiná verze byla, že zemřel na tyfus. Z rodiny přežila a vrátila se pouze jeho maminka Marta. Po návratu ještě nějaký čas dojížděla do Kralup do zaměstnání, avšak neunesla tragedii své rodiny a osamění a otrávila se". Potvrdil mně to i pan Eliáš dopisem ze 17.3. 2010, se kterým jsem i nadále v písemném styku. Napsal: "Vláďu Beneše jsem dobře znal. Setkal jsme se po osvobození i s jeho maminkou, paní Martou. Vím i to, že neunesla tíhu marného čekání".
Josef Beneš, mladší bratr Vladimíra, se narodil ve Slaném 27.11. 1927. Nejprve navštěvoval obecnou školu ve Slaném (dnešní Speciální škola Slaný), později studoval na gymnáziu ve Slaném. V roce 1939 musel studia ukončit stejně jako jeho bratr, v tomto roce mu bylo 12 let.
V roce 1942 nastoupil do transportu do Terezína ( transport Ca, č. 32 (24.10.1942 Praha -> Terezín), z Terezína byl 18.12.1943 převezen transportem Ds, č. 2481 do Osvětimi. Z koncentračního tábora se již nevrátil.
Z výpovědi Jiřího Libecajta:
"Já jsem chodil do třídy s jedním klukem z rodiny Benešů, s Pepíkem. Benešovi měli dva syny. Miloš byl narozený v roce 1922, v roce 1927 se narodil Josef. My jsme mu říkali Fíček nebo Píček, byl to milionovej kluk. Seděl v prostřední řadě v 2. lavici vlevo, já jsem seděl 4 lavice za ním. Pepík byl šikovnej kluk. Byl to tišší kluk, měl rád legraci, ale kam jste ho dali, tam ho našli. Byl milej a kamarádskej. Nebyl vůbec průbojnej. Jinak byl opravdu milionovej! Vladimír byl větší, silnější, měl kolem 95 kilo. My jsme spolu chodili na kolo a jak jsme jeli,vzpomínám si, jak za námi celou cestu funěl.
Já jsem s Pepíkem chodil do obecné školy. Pepík šel potom na gymnázium. Ani nevím jak, nějak se po něm slehla zem…
Zdroje:
Slaný a Slánsko v letech 1939-1945, sborník z historické konference Slaný 2010, Židé ve Slaném za nacistické okupace, Mgr. Blanka Rozkošná, Příběh tragédie i přežití – holocaust a slánští Židé, Mgr. Milan Hes, str.7-23, vydalo Vlastivědné muzeum ve Slaném ve spolupráci s Městským úřadem Slaný, Slaný 2011
Z dopisu paní Olgy Novotné z Brna
Z výpovědi pana Kříže
Fotografie č. 1: Kopie katalogového listu Josefa Beneše z obecné školy
(zdroj: SOA v Praze, Státní okresní archiv Kladno; fond Obecná škola chlapecká ve Slaném, třídní výkaz za rok 1935/36, třída 2., strana 3, číslo řadné 1, Josef Beneš)
Fotografie č. 2: Kopie katalogového listu Vladimíra Beneše ze Státního československého reálného gymnasia
(zdroj: SOA v Praze, Státní okresní archiv Kladno; fond Státní československé reálné gymnasium, třídní výkaz za rok 1936/37, třída 2., číslo v t.v. 4, Vladimír Beneš)
Malý Josef Beneš, r. 1939
(zdroj: Fotografii poskytl pan Libor Dobner, který ji získal od pána - spolužáka a kamaráda Josefa Beneše)
Z výpovědi paní Olgy Novotné:
..."pokud jde o dítě Haničku, nikdy nebyla řeč o tom, že by Vladimír měl sestřičku. Moje matka byla s paní Martou dost přátelská a jistě by si matky mezi sebou tuto informaci řekly, nebo by vědělo o tom, že přišla o dítě. Snad by se tato informace mohla týkat rodiny Benešovy z textilního obchodu."
Foto: školní archiv
Dnes již zrekonstruovaný dům čp. 689, ve němž bydlela rodina Benešova
Foto: školní archiv
Fotografie dopisu od paní Olgy Novotné, spolužačky Vladimíra Beneše ze Státního československého reálného gymnasia
Kopie obrázku z památníku paní Olgy Novotné věnovaného Vladimírem Benešem
Ze vzpomínek paní Olgy Novotné:
"...jako mnoho dětí jsem si tehdy vedla památník, do kterého mi také napsal věnování. Přikládám opis, pochází z roku 1938 nebo 1939. Ten jednoduchý veršík mně vždycky připadal jako předtucha toho, co mělo přijít".
Josef Čermák: Dva příběhy z obludného času
Druhý príběh - Žlutá Davidova hvězda "Petra" Beneše.
"Petr" Beneš (za živého Boha si nemohu vzpomenout na křestní jméno svého nejlepšího přítele z gymnazia, tak jsem ho 'pokřtil' na Petra) byl mým spolužákem na slánském gymnáziu. Zatímco já byl drobný a tenký, Petr byl hlavně baculatý, ale opravdu... Jeho rodiče byli zámožní obchodníci železem a vlastnili ve Slaném u nádraží blok domů. Na synáčkovo kamarádství se mnou se tvářili dost příznivě: zřejmě jsem se jim jevil jako celkem neškodný, slušně vychovaný tvor, který by v podstatě líného Petra mohl vyburcovat k většímu úsilí ve škole. A poněvadž jsem byl z vesnice a v zimě jsem na kole nemohl dojíždět, pozvali mne, abych na autobus místo na náměstí čekal u nich a učil se s Petrem.
Přiznávám se, že před první návštěvou se mi někde z hlubin povědomí vynořila ozvěna dávné pověry, že Židé si potrpí na křesťanskou krev, a do Benešovic domu jsem vstupoval s pocitem namíchaným ze strachu a zvědavosti. Byl jsem skoro zklamán, když místo, aby se mi někdo snažil podřezat krk, jsem byl pozván k prvotřídnímu obědu.
A naše přátelství rostlo a vzkvétalo. Pak přišel Mnichov a o něco později nacistické armády obsadily naši zemi. Já jsem je viděl pochodovat kolem slánské radnice. Psal se 15.březen 1939. Byl to ošklivý deštivý den. Já řval bezmocným vztekem. Chvíli se zdálo že snad nedojde k nejhoršímu. Ale jak dny a měsíce plynuly, poslední jiskry naděje jedna za druhou pohasínaly. Petr byl denně tišší a zamyšlenější. Když jednou nepřišel několik dní do školy, šel jsem ho navštívit. Našel jsem ho před domem. Na jeho kabátě svítila žlutá Davidova hvězda. Chvíli jsme mluvili, pak Petr řekl: "Radši běž. Nesmíš se s židy stýkat." Potom už jsem ho nikdy neviděl, Po válce se z Osvětimi (alespoň myslím, že z Osvětimi) vrátila (jediná z pětičlenné rodiny) Petrova matka. Měla šílené oči a na tváři nečitelnou grimasu. Tak skončil druhý z mých dvou příběhů z obludného času...
Zdroj: https://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2009040035
https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Rudolf_%C4%8Cen%C4%9Bk_%C4%8Cerm%C3%A1k
Pozn.:
V indexech Matriky židovských náboženských obcí v českých krajích jsme dohledali, že ve Slaném žily ještě další dvě rodiny Benešů.
1. Beneš Vilém a Benesová Hedvika
dcera Hanička (narodila se 28.7. 1918 a zemřela 20.5. 1923)
2. Beneš Mořic a Benešová Anna
syn Josef, narozen 4.9. 1919
poslední bydliště před deportací: Slaný
transport Z, č. 586 (26.02.1942 Kladno -> Terezín)
transport Ek, č. 492 (28.09.1944 Terezín -> Osvětim)
Zahynul Kaufering