Felix Arnošt Heller
Dne 4. dubna 1924 se ve Slaném narodil budoucí příslušník britského Královského letectva (Royal Air Force - RAF) Felix Arnošt Heller (1924 –1943). Jeho velmi krátký, ale přesto hrdinný – bohužel však zapomenutý - životní příběh je pozoruhodným dokladem lidské statečnosti a odvahy, ale též tragických dramat a hrůz druhé světové války. Felix Heller vyrůstal v rodném městě společně se svou starší sestrou Editou velmi krátce, a to do roku 1927, kdy se jeho rodiče - Ing. Evžen Heller a Marta Hellerová - přestěhovali Prahy. Před druhou světovou válkou byl Felix Heller (tehdy středoškolský student) proto již domovsky příslušný v Praze, kde ho také zastihly tragické události let 1938 - 1939. Mnichovský diktát a nacistická okupace se jej jako člověka, který byl dle nacistických norimberských rasových zákonů považován za osobu židovského původu pochopitelně osobně velmi bolestně dotkly.
Avšak v Čechách a na Moravě i v té době existovaly (byť jakkoliv omezené) možnosti uniknout hrozícím nacistickým rasovým represím, neboť tehdy třicetiletý dnes celosvětově proslulý britský makléř a filantrop působící v té době v Praze Nicholas Winton (narozený 19. 5. 1909) na jaře a v létě 1939 vypravením devíti zvláštních vlaků z Prahy do Londýna v časovém rozpětí od 14. března 1939 do 2. srpna 1939 prozíravě zachránil 669 převážně židovských dětí (z českých, rakouských i německých rodin) před krutou smrtí, která by je nepochybně o několik let později čekala v nacistických vyhlazovacích táborech. Mezi „Wintonovy děti“ patřili i patnáctiletý Felix Heller a jeho o tři roky starší sestra Edita. Rodiče Felixe A. Hellera stejně jako většina dalších rodičů, kteří poslali své děti do bezpečí ve Velké Británii a sami zůstali v Protektorátu Čechy a Morava, se ovšem v průběhu druhé světové války stali oběťmi holocaustu.
Evžen a Marta Hellerovi byli transportem AAt, č. 87 převezeni 23. 7. 1942 z Prahy do Terezína a odtud 25. srpna 1942 transportem Bc, č. 641 byli deportováni do koncentračního tábora v Malém Trostinci v Bělorusku, kde zahynuli. Po příjezdu do Anglie se dospívajícího F. Hellera ujal pan Edward S. Andrews z Londýna, který ho vychovával a živil do 18 let. Bydlel a pracoval na farmě Woodhill.
V roce 1942 se Felix Heller rozhodl čelit podobně jako tisíce jiných Čechoslováků v exilu nacistické rozpínavosti a podal přihlášku k čs. zahraniční armádě, kde byl prezentován 18. června 1942. Do čs. armády ve Velké Británii vstoupilo po dosažení plnoletosti celkem 60 „Wintonových dětí“, z nichž pět padlo. Po absolvování pěšího výcviku u Náhradního tělesa se Felix Heller přihlásil ke službě u letectva, úspěšně složil fyzické a psychologické testy a 31. 8. 1942 byl přijat do Královského letectva. Byl určen pro výcvik radiotelegrafisty střelce. Dne 6. července 1943 nastoupil k československé letce (Czech Flight) u 6. operačně výcvikové jednotky (No. 6 Operational Training Unit ) v Sillouth, kde byly cvičeny posádky pro 311, bombardovací peruť, kam byl přijat 11. srpna 1943. Tato čs. letecká peruť v té době prováděla především protiponorkové hlídkové lety nad Biskajským zálivem.
První bojový let Felix Heller vykonal pod velením poručíka Karla Schoře (v britské důstojnické hodnosti Pilot Officer). S osádkou Schořova letadla prodělal minimálně 5 operačních letů. Dne 7. 11. 1943 byl převelen do osádky jednoho z našich nejlepších pilotů v řadách RAF kapitána Metoděje Šebely (v britské hodnosti Flight Lieutenant), avšak o jedenáct dní později společně s ním a dalšími padl při plnění bojového úkolu. Dne 17. 11. 1943 letěli členové Šebelovy osádky na obvyklou hlídku nad Biskajským zálivem s úkolem pátrat po německých lodích i ponorkách. Čtyřmotorové letadlo typu Liberator odstartovalo krátce před půlnocí v 23.53 hodin z letiště Beaulieu. Let zřejmě probíhal dlouhou dobu bez problémů, neboť první zprávu z paluby letadla zachytili radiotelegrafisté až druhého dne v 11.45 hodin. Velitel letadla Šebela se informoval, kde má přistát, a uvedl, že předpokládá dobu přistání ve 13.30 hodin. Zároveň oznámil, že letoun má zásobu paliva ještě na tři a půl hodiny letu. Ve 13.10 hodin ovšem dorazilo poslední hlášení o nutnosti nouzového přistání. Pozemní radiotelegrafisté se snažili s osádkou spojit až do 13.50 hodin, avšak bezvýsledně. Kde se letadlo zřítilo, zůstává pouze v rovině spekulací. Jeho operační prostor byl nad celým Biskajským zálivem, avšak vzhledem ke skutečnosti, že osádka hlásila přistání základně v St. Eval, mohl se letoun nacházet nad mořem někde mezi francouzskou Bretaní a jihoanglickým Cornwallem. Objevily se ovšem také spekulace, že Šebelův stroj sestřelili piloti německé Luftwaffe. V tento osudný listopadový den totiž hrozila v hlídkovací výšce možnost námrazy a podle některých informací Šebelův Liberator s velkou pravděpodobností postihla právě námraza spojená s natáčením vrtule, čehož mohli využít piloti německých stíhacích letounů. Metoděj Šebela se proto za ztížených letových podmínek mohl rozhodnout pro návrat na základnu ovšem v blízkosti nacisty velice dobře chráněného francouzského přístavu Brest, a tudíž Šebelovo letadlo mohlo být sestřeleno německými letci. Ačkoliv pro toto tvrzení neexistuje jednoznačný důkaz, přesto podle německých záznamů může mít reálný podklad, neboť 18. 11. 1943 v 11. 48 (německého času) dva piloti stíhacích Messerschmidtů Bf 109G Oblt. Wilhelm Steinecke a Uffz. Paul Turkovitch nárokovali sestřel jednoho Liberatoru v okolí Brestu. K tomuto sestřelu mělo dojít ve výšce 200 metrů, což byla výška, ve které se hlídkující Liberatory pohybovaly nad hladinou. Vzhledem ke skutečnosti, že toho dne nebyl v uvedeném prostoru sestřelen žádný jiný stroj tohoto typu, mohlo se jednat o letadlo, ve kterém zemřel společně s dalšími osmi československými příslušníky RAF Felix Heller. Existovala rovněž ovšem i hypotetická možnost, že Šebelův Liberator mohl přistát na neutrálním území ve Španělsku. Členové osádky byli proto prohlášeni nejprve za nezvěstné a po několika měsících za mrtvé. Těla kapitána pilota Metoděje Šebely (28), druhého pilota Miroslava Procházky (24), navigátora Aloise Vávry (29), radiotelegrafistů Ladislava Černohorského (24), Josefa Nováka (20), Felixe Hellera (19) a střelců Emericha Urbana (26) a Alberta Fukse (22) nebyla nikdy nalezena a jejich hrobem jsou tak patrně hlubiny Biskajského zálivu. Jména těchto letců jsou uvedena na panelech památníku příslušníků RAF Runnymede v Anglii. Jediné tělo, a to palubního mechanika Linharta Fajta (32), bylo vyplaveno na francouzském pobřeží a pohřbeno bylo na hřbitově v Bayeux.
V době úmrtí byl Felix Heller jedním z nejmladších příslušníků 311. bombardovací perutě, a proto byla jeho smrt obzvláště tragická. Jeho oběť však nebyla marná.
Zdroj:
Z. VÍŠEK. Felix Arnošt Heller. Zpravodaj, 2. ročník, č. 7, s. 9-11. [2014-11-6]. Dostupné z https://issuu.com/ovcsbs.kladno/docs/09_z_______zpravodaj_a723e9cc8425cc