Židé ve Slaném za nacistické okupace

    V letech 1918-1938, v době první Československé republiky, žilo ve Slaném přibližně 100 Židů. Židé se ve Slaném a okolí živili převážně obchodem,  ale provozovali také mydlářství, obuvnictví, pohostinství, lékařskou praxi či advokátní služby atd. Ve městě existovala židovská náboženská obec, které vlastnila synagogu a školu pro židovské děti.

    Výrazně se situace změnila po mnichovské dohodě. V roce 1939 museli všichni Židé opustit sféru státních služeb. Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 na základě rasových zákonů nesměli Židé vykonávat soukromou lékařskou a advokátní praxi. Všichni Židé byli postupně zbaveni majetku, vyloučeni ze společnosti a následně cíleně vyvražďováni. V roce 1939 byla zřízena Ústředna pro židovské vystěhovalectví, která, mimo jiné, také vyvlastňovala majetek Židů.

    Ve Slaném se toto opatření týkalo např. cihelny Josefa Ecksteina, která zaměstnávala přibližně 20 zaměstnanců. Podle následných nařízeních  byly Židům  zabavovány i věci denní potřeby. Dochovalo se  hlášení okresního hejtmana ve Slaném ze dne 23. září 1939, které podává svědectví o zabavování radiopřijímačů (celkem bylo zabaveno 63 radiopřijímačů).  Úředníkům se podařilo zamezit tomu, aby zpráva o pronikla do tisku. Útoky  a persekuce však nešla jen ze strany úřadů. Židé byli také velice často napadáni i ze strany slánských obyvatel, nejčastěji v podobě různých letáků. V noci 26.-27. ledna 1940 bylo ve Slaném vylepeno několik plakátů s textem:

„Židé a zednáři jsou zločinci, kteří dosud ničí český národ. Důkazy: Výstava Žid – nepřítel lidstva“.

V letech 1940-1941 následovala řada protižidovských omezení, zákazů, zákonů a vyhlášek.

Např. na plakátech, které zvaly na kulturní  a sportovní akce, musel být nápis „Židům nepřístupno“. Další zákaz se týkal např. přechodného ubytování, kde bylo Židům jejich místo přesně vyhrazeno. V září 1940  bylo vydáno ustanovení, podle něhož mohli Židé nakupovat pouze v určité hodiny. O tom, jak těžká byla situace pro Židy, svědčí i anonymní článek:

„ Na Slánsku pro Židy předpisy neplatí? Máme jasné předpisy o tom, kdy Žid smí nakupovati. Jak je však možno, že slánští Židé chodí kdykoliv po trhu a nakupují, kdy chtějí. Z toho by vyplývalo, že buď pro slánské Židy tyto předpisy neplatí, nebo že výběrčí a strážníci ve Slaném neznají místních Židů. Bylo by záhodno, aby Židé byli znatelně označeni a přestalo by jakékoliv obcházení nařízení.“

Udání se týkalo dvou žen, Elsy Popperové a Albíny Hybšové, které nakupovaly na trhu ve dnech 24. a 31. srpna 1940 v hodinách pro Židy zakázaných.

Následovalo také trestní udání několika slánských obchodníků, kteří ze svého obchodu odstranili vývěsky s nákupní dobou určenou pro Židy. Slánští obchodníci, kteří prodávali Židům i mimo určené hodiny, byli pokutováni částkou 100 K:

Jaroslav Vokoun- knihkupec

Jiří Vokárka – obchodník

František Kokoška – drogista

František Hájek – sedlář

Antonín Žák – obchodník

Václav Paneš – obchodník

Růžena Rosekrancová – majitelka čistírny 

Podle nařízení z 20. září 1940 musely být obchody pro Židy označeny „Židovský obchod“.

O skutečnosti, že sami slánští obyvatelé situaci Židů výrazně zhoršovali, svědčí také článek uveřejněný 15.2. v „Obraně národa“:

„ A kolikpak to pokřtil pan farář Kořen v Kvílících Židů? Zdalipak chodí ty pokřtěné židovské osoby do chrámu Páně?“

Následné vyšetřování pana faráře Kořena prokázalo pokřtění jednoho Žida, a to Jiřího Libického, narozeného 23.2.1923 v Drážďanech. Všichni ostatní Židé byli kvílickým farářem pokřtěni  ještě v roce 1938 (celkem 20 Židů).

Další  vyšetřování se týkalo např. údajného zaměstnávání několika Židů v Klobukách a ve Slaném a poskytování jim platu  za jejich práci. Jednalo se Viktora Neumana ze Slaného, Žida Emanuela Neumana z Pozdně a Rudolfa Taubera z Klobuk.

Jedním z dalších protižidovských opatřeních bylo stanovení  úřední doby pro Židy v záložnách a kampeličkách. Ve Slaném byla určena doba od 11 do 12 hodin.

V prosinci 1941 bylo  vývěsní tabulí „Židům nepřístupno“ opatřeno i slánské muzeum. Všechna tato a mnohá další opatření však směřovala k jasnému cíli- ponížit, izolovat a následně vyhladit veškeré židovské obyvatelstvo.

    První transport ze Slaného odjížděl do Kladna 23.2. 1942 (na smutnou cestu se v něm vydalo 60 slánských rodáků a 32 Židů, kteří ve Slaném nalezli dočasný domov po opuštění pohraničí)

Válku přežilo 8 mužů a 3 ženy, většinou ze smíšených manželství.

„Únor. Od 1. tohoto měsíce bylo zrušeno spropitné

a nahrazeno 10% příplatkem v restauracích

a 15% v kavárnách. – Od téhož dne

jsou povinni chovatelé slepic odváděti

do sběren ročně 60 vajec od jedné slepice.

Sběrny vajec byly úředně pro okres stanoveny

v Slaném a v Kačici. – Výnosem ze 7. února

nařídil pan říšský protektor povinnost

přihlášení židovského majetku na území

Protektorátu Čechy a Morava. – Od 9. února

byly dány do oběhu papírové pětikoruny

a koruny. – I po ukončení výstavy „Lepší Slaný“

pokračuje přednáškový cyklus.“[1]

Slánský obzor, 1940

[1] SLUNEČKO, Vladimír. Několik dat z kroniky města i okresu z r. 1940. Slánský obzor, 1940, roč. 48, s. 83-90, s. 84

Slaný a Slánsko v letech 1939-1945, sborník z historické konference Slaný 2010, Židé ve Slaném za nacistické okupace, Mgr. Blanka Rozkošná, str.7-23, vydalo Vlastivědné muzeum ve Slaném ve spolupráci s Městským úřadem Slaný, Slaný 2011

https://is.muni.cz/th/263567/ff_b/02-Vlastivedne_muzeum_ve_Slanem_1939-1945.doc