Naše pátrání po židovských obětech Slánska začalo celkem nevinně. Jedna paní učitelka nás zapojila do projektu „Krokus“, a tak se k nám na školu dostaly cibulky krokusů.

    Krokus - každému se zřejmě vybaví malý drobný kvítek, posel jara, který si každý rok razí svou cestičku sněhem…V zahradě naší školy můžete tyhle malé posly také zahlédnout, ale nezvěstují pouze jaro…

    Projekt „Krokus“ je mezinárodním projektem, do kterého se každým rokem zapojují školy po celém světě. Iniciátorem tohoto projektu je  irská organizace Holocaust Education Trust (HETI), která zajišťuje metodiku projektu a  distribuci cibulek krokusů. I k nám si tyto cibulky našly svou cestu a právě v tomto období rozkvétají na školní zahradě, kam je na podzim vysadili naši žáci. (V ideálních podmínkách by měly vykvétat na konci ledna nebo začátkem února - kolem Mezinárodního dne památky obětí holocaustu (27. 1.).

    Neváhali jsme  a velmi rádi jsme se do tohoto mezinárodního projektu, jehož smyslem je připomenout „stále přítomnou“ diskriminaci, rasismus, antisemitismus, xenofobii, fanatismus a předsudky, ale  především jejich oběti, zapojili.

    A proč právě květy krokusů? Žluté kvítky mají nejen připomenout, ale i uctít, jeden a půl miliónu židovských dětí, které byly během holocaustu zavražděny. Žlutá barva i tvar samotného květu  pak připomíná Davidovu hvězdu, již museli Židé nosit během 2. světové války. Tyhle malé drobné kvítky pro nás však mají ještě jedno velké poselství. I po té nejkrutější zimě cibulky opět ožijí a probudí se nový život, nová naděje…